CO CHCEŠ, ABY OSTATNÍ ČINILI TOBĚ, ČIŇ TY JIM

Březen 2010

VZNIK VÍRY V OSUD

28. března 2010 v 22:44 | Karloviny
VZNIK VÍRY V OSUD

     Podle řecké mytologie stojí za tím, jak dlouho budeme žít, tři bohyně osudu, kterým se říká Moiry. Jejich jména jsou - Klóthó, Lachesis a Atropos. Podle řecké mytologie předou tyto bohyně nit osudu každého člověka a tuto nit mohou kdykoli přestřihnout a tím ukončit život kohokoli z nás.
     Dříve se říkalo, že ani Zeus se neodváží odporovat jejím rozhodnutím. Později (snad z důvodu, že by tím pádem Zeus nebyl nejvyšším vládcem, pokud by měly v ukončení lidského života větší slovo Moiry), se mýty o Moirách pozměnily s tím, že Zeus sděluje svoji vůli Moirám a ty podle vůle Diovy nit přestřihnou dříve, ve stanovený čas, či později.
     Díky tomu, že určité kořeny víry českého národa zasahují do řeckých bájí, došlo s největší pravděpodobností k tomu, že řecké Moiry se transformovaly do tří českých sudiček.
     Pokud tady ten, kdo má křesťanskou víru věří v předurčený osud, měl by si uvědomit, že jeho víra nemá své kořeny v Bibli, ale v řecké mytologii.
     Moiry, potažmo sudičky totiž nedávají možnost volby. Z pohádek dobře znáte, že co sudičky předpověděli, to se taky stalo, ať se lidé snažili sebevíc změnit jejich předurčení. Pokud by i křesťanský Bůh předurčoval náš osud, tak by i ti největší hříšníci mohli před Božím soudem říci: "Co po mě Bože chceš, copak jsem se mohl chovat lépe, když jsi mi to ty sám předem určil? Já nejsem zodpovědný za své činy, protože jsem to měl ve svém osudu předem nadiktované!"
     Milý čtenáři, nejsi loutkou osudu. Ani Moiry, ani sudičky, ani Bůh, ani postavení planet, nikdo neřídí Tvůj osud.
     Jak svojí svobodnou vůli využiješ?

A pak, že nemáme moře :-)

26. března 2010 v 21:26 | Pohled ze Sněžky na inverzní oblačnost - snímáno v intervalech 10 sekund.

BŮH A SUDIČKY

25. března 2010 v 22:42 | Karloviny

BŮH A SUDIČKY


   Už jste jistě četli, nebo viděli pohádku, v níž se nad kolébkou sklání tři sudičky. Ty dvě jsou hodné a usměvavé a přejí děťátku do života krásné chvíle. Poté, ale přichází ke kolébce třetí sudička, která je zamračená a vyřkne nad kolébkou hrozné prokletí, které vezme úsměv z tváře ne jen divákům, ale i hodným sudičkám. Ty se ale brzy vzpamatují a ke svým předešlým předpovědím dodávají pár vět, které zaručí, že hrozné prokletí bude zlomeno.
   Dnes už lidé na sudičky nevěří, ale zajímavé je to, že věří v osud. Takových lidí se většinou ptám: "Kdo, která inteligence naplánovala životy nás všech? Někdo věří tomu, že náš osud řídí hvězdy. Je až zarážející, že v naší technické době tolik lidí hltá horoskopy. Nemohu pochopit, jak si někdo může myslet, že planety, tudíž různé horniny bez schopnosti přemýšlet naplánovaly životy nás všech. Tomu já osobně odmítám věřit. Já věřím v biblického Boha.
   Může se mi ale stát, že ke mně, ke křesťanovi přijde jiný křesťan, který také věří v biblického Boha, ale na rozdíl ode mě věří v osud. A dokonce mi to začne dokazovat  biblickými verši.

   Ef 1,4.5: "V něm (v Kristu) nás již před stvořením světa vyvolil (Bůh), abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny"

2Te 2,13 "Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu."

1P 1,1.2 "Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti."

Sk 13,48 "Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili."
    
   Ř 8,28-30: "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

   Svědčí tyto verše o tom, že nám Bůh předem určil osud, který nezměníme, ať děláme, co děláme?
A co tahle část Písma?

   Římanům 9:10  A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
11  ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
12  a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
13  Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.´
14  Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
15  Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´
16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
17  Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.´
18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
19  Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
20  Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
22  Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
23  stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
24  na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.

   Docela síla, že? Svědčí tyto verše o tom, že Bůh již před naším narozením určil, kdo bude spasen a kdo propadne věčné smrti?
   Nejdříve se podívejme na to, jak chápala předurčení církev v prvních stoletích.
   Na počátku křesťanství takto chápané předurčení (čili, že Bůh předem určil jedny k spasení a druhé k zatracení), tak takto předurčení první křesťané neznali. Tatian  (okolo r.160) , Ireneus (r.130-200), Tertulianus (r.160-200),  učili, že každý člověk má svobodnou vůli rozhodování. Také Origenes (r.185-254) byl vážným odpůrcem učení o nepodmíněném předurčení.
   Zcela nové představy ale zavedl do církevního učení Augustin. Pod vlivem neoplatonické filosofie dospěl později k učení o dvojí predestinaci (dvojím předurčení), totiž k předurčení k vykoupení a předurčení k zatracení (De civitate Dei XXII,24).
   Z počátku toto Augustinovo učení přijímali všichni reformátoři. Později ho luterští protestanté zavrhli (r.1580), ale Kalvin zůstal důsledným a horlivým zastáncem učení o predestinaci (předurčení). Napsal: "Bůh svým věčným a nezměnitelným rozhodnutím určil, koho na straně jedné spasí a koho na straně druhé chce uvést do zahynutí" (Instituce III.212.7). Takových výroků nacházíme v důležitých kalvínských knihách více.
   Mě osobně se líbí výrok jedné křesťanské pisatelky - "Bůh věděl o budoucích událostech ještě před stvořením světa. Svoje záměry neutvářel podle okolností, dovolil však, aby se události rozvinuly a uskutečnily. Nesnažil se vytvořit určitou situaci, věděl však, že tato situace může nastat..." (E.G.W. - Verte v jeho prorokov 176).
   Není ale důležité, co se líbí mě, důležité je, jaké jsou důsledky učení o předurčení?
   Kdyby měla být pravda, že Bůh předem někoho určil k spasení a jiného k zatracení, pak bychom byli skutečně ubohými a nešťastnými tvory. Pak by ani nemělo žádný smysl snažit se a zápasit s hříchem, nebo vůbec o něco usilovat. Jsme-li pouze loutkami na jevišti života, které mají předem určenou kladnou nebo zápornou roli, pak nemůžeme hovořit o svobodné vůli. Toto učení vede k pesimismu, k pasivitě, často k zoufalství a beznaději a je opakem evangelia, totiž radostné zvěsti.
   "Předurčil Bůh veškeré dění?" Pokud ano, tak se podobá sudičkám, které určí člověku osud a ten se v životě člověka stane stůj co stůj. V tomto případě by byl ale člověk loutkou bez jakékoli svobody rozhodování, ale také bez jakékoli odpovědnosti za své jednání. (Vždyť to tak Bůh naplánoval, tak co s tím mohu dělat?) V tomto případě by mohli na Božím soudu nevěřící argumentovat Bohu tím, že za nic nemohou, protože jim Bůh žádnou víru nedal. (Vždyť víra je přeci dar ne?) Tímto uvažováním by jsme se mohli dostat až tak daleko, že by jsme řekli, že satanovo odpadnutí je také součást plánu, který Bůh předem určil. A "chudák" satan nemohl jednat jinak. Vždyť Bůh mu předem určil jeho myšlení a chování, ne? Tak do takového světla bych já Boha stavět nechtěl.
   Jeremjáš 1:5  "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka."
   Text Jer 1,5  je jeden z více textů, které jak by se mohlo zprvu zdát, nehovoří o předurčení, ale o předvědění. Čili Bůh díky své vševědoucnosti ví, co se stane. Ano má s lidmi záměr, ale dává jim svobodu uskutečnit jej, nebo jej zavrhnout. Předurčení a předvědění je velký rozdíl. Jak jsem již řekl, Bůh, má s námi plán, ale je pouze na nás jestli na něj kývneme souhlasně, nebo nesouhlasně. A prorok Jeremjáš na Boží plán kývl souhlasně. Bůh Jeremjáše neznásilnil předurčením. Předem s Jeremiášem počítal, to ano, ale Jeremiáš se svobodně podvolil Božímu plánu a rozhodl se sloužit Hospodinu.
   Bůh měl svůj plán i se Saulem, ale musel ho nahradit David, protože se Saul svobodně rozhodl jít jinou cestou, než kterou mu Bůh předem určil.
   I s Izraelským národem Bůh počítal jako se svým lidem a to až do ukamenování  Štěpána. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Nepleťme si tedy Boží plány s neodvratným osudem. Boží plány se mohou, ale nemusí uskutečnit. To záleží na mé i tvé poslušnosti. Bohu mohu říci NE a zařídit si život po svém. Takto by to ale nefungovalo s osudem. Tomu se člověk nevzepře.
   Bůh má svůj plán s každým člověkem. On nezmatkuje na poslední chvíli, ale má všechno promyšlené předem. Jde ale o to, jestli s tím plánem budeme souhlasit. 
   Podívejme se na text, který jsem dnes již citoval, ale nekomentoval.
        1P 1,1.2 "Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu…"
        Vyvolení byli předem vyhlédnuti k poslušnosti. Poslušnost je záležitost lidské vůle ne? Kdyby byl člověk k poslušnosti naprogramován, nemohl by už hovořit o poslušnosti z lásky a vděčnosti. Člověk byl určen k poslušnosti, ale neposlouchá automaticky, jako stroj. Sám rozhoduje o tom, zda bude poslouchat nebo ne. Toho je důkazem bezhříšný Adam a Eva. Tím spíše máme sklon neposlouchat my hříšníci.
   My křesťané věříme v Boha lásky. Boha, který obětoval sám sebe, aby každý kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Je to Bůh, který si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2.Pet. 3,9)
   Vždyť by to byla fraška, kdyby Bůh předem někoho určil k spasení a potom by na oko hrál divadlo, jak bojuje o jeho mysl se satanem.
    My věříme v Boha lásky, který nechce, aby někdo zahynul -

  1 Timoteovi 2:3.4  To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

   Titovi 2:11.12  Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku.

   Ezechiel 33:11  Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?"
  
   Proč byste měli zemřít? Říká Bůh. A sám si odpovídá: "Protože jsem to tak předurčil." No není to nesmysl? J
      U Mt 22,14 čteme, že "mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán", nebo jinak: "mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. Ale to vyvolení nezávisí pouze na Bohu. Pozvání na svatbu (v podobenství) platilo všem. Zahynul pouze ten, který pohrdl svatebním rouchem, darem od krále, a který vstoupil do svatební místnosti bez svatebního roucha.
   Mt 23,37 "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!"
   Není to Bůh, kdo předem určuje, kdo bude spasen a kdo ne. Je jen na nás jak se k jeho nabídce postavíme. Bůh nás chce shromáždit pod svá křídla. Tragedie je, když někdo řekne: "Nemám zájem."

   Ke konci bych se rád ještě vrátil k velmi těžkému citátu apoštola Pavla. I apoštol Petr říká o Pavlových spisech, že některá místa jsou v nich těžko srozumitelná. Onen těžký citát je zapsán v knize Římanům 9,10-21.
   Zdálo by se, že nám Pavel chce říci, že Jákob byl předem určen ke spasení a Ezau k zatracení. Dále se dočítáme o faraonovi, kterého si Bůh použil a učinil ho zatvrzelým.
   O zatvrzení faraonova srdce asi hovořit nemusíme, ale radši jeden citát přidám. - Nebylo potřeby použít nadpřirozené moci, aby se zatvrdilo královo srdce. Bůh podal faraonovi nejpádnější důkazy své moci, avšak panovník se tvrdošíjně zpěčoval osvícení.
   Každý projev věčné moci, který odmítl, ho zatvrdil ještě více v jeho odporu... Jak postupně rostla jeho odvaha ke vzdoru a jak se stupňovala jeho zarputilost, zatvrzovalo se stále víc a víc jeho srdce, až se nakonec musel dívat do studených tváří mrtvých prvorozených. (PP 267.268).
   A co s tím Ezaem a Jákobem v Pavlově listě Římanům?  -  "Oběma bratrům se dostalo stejného poučení o Bohu a oba se mohli svobodně rozhodnout, zda budou poslouchat jeho přikázání a přijímat jeho milost. Každý z nich však jednal jinak. Každý kráčel po jiné cestě a jejich cesty se stále víc a víc rozcházely.
        Rozhodnutí Boží, že Ezauovi se nedostane požehnání spásy nebylo svévolné. Dary Boží milosti skrze Krista jsou pro všechny. Nikdo nemá jinou volbu, nechce-li být zahuben. Bůh stanoví podmínky, za nichž bude každá duše vyvolená k věčnému životu: poslušnost Božích přikázání vírou v Krista. Bůh vyvoluje v souladu se svým zákonem a každý, kdo se podřídí jeho požadavkům, bude moci vejít do království slávy" (PP 145.146).
   To myslím byla jasná řeč. Při čtení Pavlových spisů je třeba dát pozor na to, o čem mluví, co řeší. V 9.Kap. Římanům apoštol Pavel neřeší osud, ale … Přečtěme si co řeší apoštol Pavel v 9.Kap. Zjistíme to na jejím konci - Římanům 9:30  Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
31  Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
33  jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.´
   Apoštol Pavel rozvinul debatu o spasení z víry do takových rozměrů, že nepozorného posluchače může napadnout, že se zde mluví o předurčeném osudu. On však různými formulacemi chce přivést posluchače k tomu, že spravedlnost se dosáhne vírou, nikoli skutky.
   Nejsme zotročeni osudem, ani předurčením. Máme svobodnou volbu.
   Pamatujme na to, že své vyvolení můžeme i ztratit, nebo naopak upevňovat.
   J 6,70: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." Jidáš své vyvolení ztratil.
         
   2P 1,10 :"Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení.
11    Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

   Sudičky a Bůh to není totéž. Sudičky co řeknou, to se stane a člověk proti tomu nic nezmůže. Pán Bůh k nám promlouvá tichým hlasem láskyplného zachránce a je pouze na nás, jak zareagujeme. Ty, já, my všichni jsme strůjci svého osudu.
                                              Jak se rozhodneš ty?